KDO JSEM?
Jmenuji se Jana Pecholtová. Je to už deset let, co jsem si po dokončení studia na FF JČU zřídila živnost a začala se živit výhradně focením. Focení ale povázelo prakticky celé mé dospívání. První foťák na kinofilm jsem dostala ještě v předškolním věku, s taťkou po večerech v koupelně jsem se zatajeným dechem pozorovala, jak taková fotka pod zvětšovákem vůbec vzniká a chvíli navštěvovala i písecký fotoklub. Vedle kreslení a malování se z focení postupně stal největší koníček a díky nástupu digitálních technologií a možnosti fotky upravovat na počítači i způsob, jak si ještě na škole přivydělat. Brigádně jsem docházela do Sladovny, chvíli působila jako dokumentaristka a později získala práci v jednom jihočeském periodiku jako reportážní fotografka. Odtud to byl už jen krůček k tomu postavit se na vlastní nohy a zřidit si vlastní ateliér. Od té doby fotím nepřetržitě a nejsem omezená ani žánrem. Přiznám se, že mi na této práci vyhovuje nejvíc právě ta různorodost. Jeden den fotím miminko, druhý svatbu a třetí produktové fotky. Retušování je někdy únavné, ale tohle potkávání nových lidí a situací mě zatím nepřestává bavit. A čím déle se focení věnuji, tím víc jsem přesvědčená, že krása je úplně v každém z nás a fyzické přednosti se často zbytečně přeceňují. A tak si do budoucna přeji méně klientů, kteří mě žádají o větší prsa a menší zadek, protože to už dávno nedává smysl a víc těch, z kterých bude cítit energie. Protože ta je vedle toho správného světla prakticky nejdůležitější.
KDO JSEM?
Jmenuji se Jana Pecholtová. Je to už deset let, co jsem si po dokončení studia na FF JČU zřídila živnost a začala se živit výhradně focením. Focení ale povázelo prakticky celé mé dospívání. První foťák na kinofilm jsem dostala ještě v předškolním věku, s taťkou po večerech v koupelně jsem se zatajeným dechem pozorovala, jak taková fotka pod zvětšovákem vůbec vzniká a chvíli navštěvovala i písecký fotoklub. Vedle kreslení a malování se z focení postupně stal největší koníček a díky nástupu digitálních technologií a možnosti fotky upravovat na počítači i způsob, jak si ještě na škole přivydělat. Brigádně jsem docházela do Sladovny, chvíli působila jako dokumentaristka a později získala práci v jednom jihočeském periodiku jako reportážní fotografka. Odtud to byl už jen krůček k tomu postavit se na vlastní nohy a zřidit si vlastní ateliér. Od té doby fotím nepřetržitě a nejsem omezená ani žánrem. Přiznám se, že mi na této práci vyhovuje nejvíc právě ta různorodost. Jeden den fotím miminko, druhý svatbu a třetí produktové fotky. Retušování je někdy únavné, ale tohle potkávání nových lidí a situací mě zatím nepřestává bavit. A čím déle se focení věnuji, tím víc jsem přesvědčená, že krása je úplně v každém z nás a fyzické přednosti se často zbytečně přeceňují. A tak si do budoucna přeji méně klientů, kteří mě žádají o větší prsa a menší zadek, protože to už dávno nedává smysl a víc těch, z kterých bude cítit energie. Protože ta je vedle toho správného světla prakticky nejdůležitější.