Je to už deset let, co jsem si po dokončení studia na FF JČU zřídila živnost a začala se živit výhradně focením. Focení ale provázelo prakticky celé mé dospívání. První foťák na kinofilm jsem dostala ještě v předškolním věku, s taťkou po večerech v koupelně jsem se zatajeným dechem pozorovala, jak taková fotka pod zvětšovákem vůbec vzniká a chvíli navštěvovala i písecký fotoklub. Vedle kreslení a malování se z focení postupně stal největší koníček a díky nástupu digitálních technologií a možnosti fotky upravovat na počítači i způsob, jak si ještě na škole přivydělat. Brigádně jsem docházela do Sladovny, chvíli působila jako dokumentaristka a později získala práci v jednom jihočeském periodiku jako reportážní fotografka. Odtud to byl už jen krůček k tomu postavit se na vlastní nohy a zřídit si ateliér. Od té doby fotím nepřetržitě a prakticky cokoliv. Přiznám se, že mi na této práci vyhovuje nejvíc právě ta různorodost. Jeden den fotím miminko, druhý svatbu a třetí produktové fotky. Retušování je někdy únavné, ale tohle potkávání nových lidí a situací mě zatím nepřestává bavit. A čím déle se focení věnuji, tím víc jsem přesvědčená, že krása je úplně v každém z nás a fyzické přednosti se často zbytečně přeceňují. A tak si do budoucna přeji méně klientů, kteří mě žádají o větší prsa a menší zadek, protože to už dávno postrádá smysl a víc těch, z kterých bude vycházet energie. Protože ta je vedle toho správného světla prakticky nejdůležitější.